Upíří rčení - Úvod

22. února 2012 v 22:02 | Nótt (Peťa :D) |  Upíří Rčení
"Určitě jsi zde nešla bezdůvodně... Jaký máš důvod, mně navštívit?" řekl mi…
Ale ne, nebudu přeskakovat.
Mé jméno je Nótt… Nótt Pondgull. Na dvacet už vypadám pěkně dlouho… Zítra to bude 1600 let a 263 dní?
Jsem upírka, krvežíznivé monstum sající krev. Jsem upírka, je mi 1600 let, saji krev, ale vystačím si jen s krevní plasmou.
Žiji s rodiči. Ne, tak to není. Žiji v rodinném domě pro dvě generace. Takže mám svůj "byt". Dalo by se to tak říct. Rodičům je sotva 2800 (vypadají na takových 36?).
Mám také čerstvě narozenou sestru. No dobře, čerstvě ne, je jí 800 let… Její jméno je Evelyn. Mám také ještě jednu sestru, té je 1300, Vypadá zhruba o 5 - 6 let mladší než já, a jmenuje se Aleria.
Vidím do budoucnosti, ale jen tehdy, když se dokážu hodně soustředit, což momentálně nedokážu.
Jsem rychlá, silná, dokážu zmáčknout kostičku kovu, a nic se mi nestane, ani malý škrábanec. Squash můžu hrát pouze se stejně silným protivníkem, protože, když ho hraji se smrtelníkem, tak mu míček proletí tělem. Doslova.
Dokážu létat. Můj osobní rekord je do výšky Eiffelovy věže. Místo procházek si zajdu do lesa, skáču ze stromu na strom, hraji si se zvířaty… Často se chodím proletět i s Tatianou.
V rodině nás je pět. No dobře, šest, díky naší kočce Tatianě, Britská Modrá kočka, kterou všichni v rodině mají moc rádi. Loví myši, potkany, malé ptáčky, ještěrky, ryby… Teda až na ryby z našeho akvárka!
Zítra jde ségra poprvé do školy… Dobře, poprvé ne, ale v tomhle městě jo… Ne, nejde, ale to je fuk, všichni, až na naši rodinu si to myslí.
A já? Já jdu zítra lovit, do parku, jako každou středu. Nebo bych mněla ukrást nějakou krevní plasmu v nemocnici? Nebo bych mněla lenošit, najít si práci, nebo tak něco? Ani nevím…
Je skoro dvanáct (večer) a já, místo toho, abych spala, koukám do stropu, a uvažuju nad takovýma věcma. Asi mám depresi. Tady jsem dlouho nebyla… Nikdo si mně nepamatuje. Nikoho neznám. Nikomu nejsem podobná, ale zase nejsem od ostatních rozdílná. Zítřek bude šílený. Tím jsem si jistá. Chci si najít práci, nebo brigádu. Toužím po tom, jako toužím po krvi. Ne, po krvi toužím víc.
Každičkou noc se snažím podívat do budoucnisti, co se zítra stane. Vždycky vidím jen mlhu. Co by to mohlo znamenat?
Jediný problém, se vším, tady, v tomhle městě je, že tady svítí slunce. Sice jen někdy, ALE přece jen.
Ach slunce; Slunce nás spálit nemůže, kvůli němu ale můžeme ztratit své schopnosti, a potom vypadáme na svůj skutečný věk, a zemřeme na stáří. Proto, vždy když je slunečno, nevycházíme. Proto nemusím dělat, že je mi špatně, jako to dělá většina teenagerů. Máma zavolá učitelce, že je mi špatně, že dnes nepříjdu do školy, tak ať mi nachystá učivo atd…
Život upíra ale přece jen není tak jednoduchý, jak se zdá;
1. O svůj život musíme bojovat ne jen se sluncem, ale také s vlkodlaky, čarodějnicemi, zombie, některými smrtelníky (lovci upírů) a mnoho dalšího…
2. Krev; za (vypadá to snadně, ale je to pravý opak…)
a. Koupíš v krevní bance
b. Ukradneš v krevní bance/nemocnici
c. Z někoho vysaješ
3. Nemůže žít dlouho na jednom místě. Ostatní by si mohli všimnout jeho dlouhověkosti.
Je toho hodně, ale mně se to nechce vypisovat…
Ale i tak jste asi pochopili, že život upíra není jednoduchý.
Následující kapitoly Vás budou provázet mým životem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama