Because we're vampire 1. "Od té doby, co jsi polovina mé duše"

4. dubna 2012 v 22:29 | Peťa |  Cause we're vampire
Ahoj :D
Dneska jsem se rozhodla, že vám sem něco napíšu :D Mám to napsané už asi od února, dneska jsem to dopisovala, takže, tady to je...
Příjemné počtení! :)


menuji se Beth, a před nedávnem mi bylo 15 let. Bojím se upírů a dalších věcí, o kterých jsem pevně přesvědčena, že neexistují. Teda byla. Až do nedávna.

V Livignu na Carussello se učím "snowboarďákovat" jak nazývám učení se na snowboadu. Když se sami v březnu, na začátku jara učíte na snowboardu, víte, že se něco semele. Jste o tom pevně přesvědčeni, až do chvíle, když už končíte snowboardění ten den, a nic se nesemlelo. Ale i když o tom nic nevíte - něco se semlelo. Je to jako velký třesk. Počkejte - o čem to tady vlastně melu?

Je krásný jarní den, nebe bez mraku, sluce svítí, je 15°C a já, jako obvykle na dovolené, kde se lyžuje (nebo snowboarduje - to je fuk) vstávám v 8:00. Je 7:30 a mně začal zvonit budík. Ne, beru zpět. Seřvu svou sestru, až na to budu mít náladu. Nastavila si budík o půl hodiny dřív, než jsem zvyklá! Agrrr! "Já tě zabiju! Ne, fakt, zabiju tě!" zařvala jsem na sestru, spící dole na patrové posteli. "To pochybuju!" řekla Emily (ségra) ospale. "Tak mrkej!" řekla jsem a vymrštila jsem se do sedu, ale rázem jsem zase spadla na polštář. Ozvala se rána. Proč je tady do prdele tak nízký strop?! Pomyslela jsem si. "Bože, ségra, seš v oukeji?" řekla ustaraně ségra. Počkat - ona si o mně fakt dělá starost?! "Ségra, ty si o mně děláš starost?!" pořád jsem ležela na polštáři a začala si mnout bouli. "Hele, ty nahnědlá bloncko s modrejma očima, pochop, že si o tebe tvoje sestra dělá starost!" řekla Emily a vyletěl z postele, a začala na mně "vejrat" (čumět). "Od kdy, sím tě?" řekla jsem a začal zvonit můj budík. Já jsem nadskočila, trochu (trochu víc) jsem se lekla. Vypla jsem budík. "Od té doby, co jsi polovina mé duše" Řekla Emily a položila si ruku na srdce. Obě jsme dostaly záchvat smíchu, trvající asi 5 minut. "Děvčata, čemu se tady řehtáte?" zvolala mamka z kuchyně. Dělala vafle. Mňam! "Ale ničemu…" řekla jsem a začala jsem se řehtat znovu. "Pojďte na snídani!" rozkázala nám mamka z kuchyně. Netěsní nám v apartmánu ani okna, ani dveře, takže to bylo dokonale slyšet. A ty vafle cítit. "Mami, my ještě nejsme oblečené do termoprádla!" prohlásily jsme (já a Emily) téměř jednohlasně. "Kašlete na to, oblečete se potom…" navrhla/řekla (nehodící se škrtněte. Ha ha!) nám mamka. Co jiného než poslechnout ji, mi zbývalo?

Tak jsem teda běžela šla na tu snídani.

Podlaha byla studená, a já neměla ani ponožky, ani pantofle. Byla mi zima od noh. Jak by mi taky mohla být zima od těla, když mám své teploučké, chlupaťoučké pyžámko že? To s těmi ponožkami jsem nevychytala no… Třeba příště.

Podívala jsem se na tu roštěnku (jako pro chlapy), tmavovlaso-blonďatou zelenookou ženu s dobrou postavou a krátkou noční košilkou. No jo, to je moje máma. Potom jsem přejela pohledem na svalnaté tělo mého modrookého, hnědovlasého, bez trička s trenkama tátu. Taky je to můj táta. Můj a Emiliin táta. A moje a Emiliina máma. Máme docela hezké rodiče. Na jejich věk (40 a 42) vypadají dobře…

Přešla jsem přes práh, a znovu přešlápla na studenou podlahu. "Ahoj," zvolala jsem a prohrábla si dlouhé, rozpuštěné vlasy. "Ahoj," zvolali jednohlasně rodiče. "to je dost, že jsi už vstala!" řekl ironicky táta, když se podíval na hodiny, které ukazovaly čtvrt na devátou hodinu. Potom začal zásobovat stůl máslem, jahodovou a třešňovou marmeládu. "Ale Chade! Vždyť je teprve třičtrvtě na… Fíha, to jste se tam řehtaly pěknou dobu!" řekla máma a potom začala připravovala vafle na talíře. "ne jen řehtaly, já jsem si udělala bouli, ségra si pokládala ruce na srdce se slovy ,Od té doby, co jsi polovina mé duše' a další blbosti… Chcete to vědět do detailů?!" řekla jsem a potom jsem si (radši) mlčky šla sednout. Usedla jsem na židli, pokrytou modrou textilní "pokrývkou". I přes tu pokrývku jsem cítila, že ta židle je studená. Máma přede mne dala bílý talíř olemován střídavě červenými srdíčky a žlutými hvězdičkami. Byly na něm dvě krásné voňavé vafle. "Tady máš," řekla mi máma a pak se na mě usmála. Já jsem jí úsměv oplatila se slovy "Děkuji". Vzala jsem si vidličku a nůž a uřízla jsem si okraj vafle. "Ty na to nic nechceš?" zeptala se mně máma, když už jsem měla kousek vafle skoro v ústech. Vidličku i s tím kouskem vafle jsem položila zpět na talíř. "Děkuju, už bych zapomněla…" řekla jsem a vzala jsem zavařovací sklenici s medem. Poté jsem ji otevřela, vzala lžíci, která ležela uprostřed stolu, a kydla jsem si jednu lžíci na vafli. Posléze jsem udělala to samé s druhou vaflí.

Přišla ségra oblečená ve žlutém termo prádlu, s nápisy I love winter. Nevím, jestli je to zrovna u ní pravda. Spíš by byla pravda I love Ital guys, nebo tak něco. Taky i oni o ní mají zájem. Taky není divu, blonďatá slečna s modrýma očima, dokonalou postavou a obličejem sladkým, jako ten nejsladší bonbón. A ještě s jejím pohledem číslo 3.řikající "Chci tě!". Musí mně ten pohled někdy naučit. Díky tomu má 10 kluků na jednom prstě.

"Hele Beth, tady je něco o upírech, na, přečti si to… Teda jestli jsem správně pochopil, že na ně ,nevěříš'." řekl táta a podal mi noviny. Převzala jsem noviny a první, co jsem viděla byl nápis Upíři? Italsky něco umím, takže jsem si celý článek přeložila. "Hej, ségra, že mi to přečteš nahlas?" řekla ségra a doklusala si sednout vedle mně. "No… Tak jo…" řekla jsem a začala jsem citovat. "Dne 6.3 nynějšího roku se v Livignu objevil gang temných lidí. Bylo jich pět; dvě ženy a tři muži. Tu též noc se našlo pět lidí v bezvědomí; Maurilio Tomba, Victorio Benet, Alberto Intoria, Sabrina Andres a Marcellina Obresonová. Nedoporučujeme Vám a Vašim-" Dál už jsem to nedočetla, protože noviny utrhla ségra a špitla mi do ucha "chceš jít dneska n ten snowboard ne?!". Kývla jsem. "pardon, já jsem padala ze židle…" pípla Emily. Jako obvykle její trapná výmluva, která jí vždy vyjde. Potom potichu utrhla kousek s nápisem dětem chodit ven. Takže to bylo, Nedoporučujeme Vám a Vašim dětem chodit ven. Hmm… Už se bojím! Pousmála jsem se nad tou myšlenkou. "Hele, jestli dneska chceš snowboardovat alespoň chvíli, doporučuju ti to do sebe kopnout aby, jsi stihla autobus. Nezapomeň - jedeš Blue." Řekla mi máma a zdůraznila to slovo Blue. "Jo jasně - pamatuju si to z minulého roku nejsem blbá ne?!" pronesla jsem drze.

  1. Co myslíte, že se stane? :) (a "nevím" neberu jako odpověď)
  2. Která z postav se Ti nejvíce podobá?
  3. Která z nich je ti nejsimpatičtější?
Snad se vám líbí :) Zatím, arivederči! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilorin Ilorin | Web | 5. dubna 2012 v 21:56 | Reagovat

1. Tak že by potkala nějaého roztomilého upíra? :D
2. No, to podle toho v čem. Ale na vstávání mám stejný názor jako Beth!
3. No jasně, že Beth
Těším se na pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama